
Karen hodila učebnici na postel.Fyzika už jí lezla na nervy.
,,Stejně to nechápu, bože..."
,,Miláčku",vešla do pokoje matka ,,už to umíš?"
,,Mami, já to stejně nechápu", opáčila jí Karen.
,,Karen",řekla a posadila se na postel ,,vždyť propadáš, musíš se to naučit !!"
,,Ale, mami!Dneska je přece ten koncert!!", řekla zoufalým hlasem.
,,Koncert?Tak počkat!nemáš se náhodou učit?!!"začala její matka křičet.
,,Prostě,ne a je to moje poslední slovo"
Karen z očí vytryskly slzy.Vrhla se na svojí postel, se svojí přehnaně růžovou pokrývkou.Brečela neustále a srdceryvně.Po několika hodinách, strávených se svým oblíbeným méďulkou v posteli si osušil slzy a řekla:,,Já tam stejně půjdu", a potměšile se usmála.Oblékla si svoji červenou bundu a vyskočila z okna...



